Hana - Alena Mornštajnová

Česká beletrie
Spisovatelka: Alena Mornštajnová
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Host
Hodnocení: 5/5

"Protože teď už nemůžu zemřít,,

"Říkali mi, že musím zapomenout, že mám znovu začít žít,,

Když se na knihu podívám, vůbec nevím co v sobě zatajuje, a přitom mě až tak moc přitahovala, aniž bych věděla proč. Osud nás spojil dohromady a dal mi ještě něco vzácnějšího! Moji milí bookholíci mě moc dobře znají a ví, že miluju příběhy z druhé světové války, ale Hana mi dala víc než jen prožitek příběhu.

Píše se rok 1954 a ocitáme se ve Valšské Meziříčí a  se setkáváme s naší zlobivou a neposlušnou Mirou a s její rodinou. Naše neposlušná Mira neposlechne její maminku, která jí v zimě zakáže jít k řece ale Mira jí stejně neposlechne. Za trest na narozeniny její Maminky Rose si nesměla vzít sladký vanilkový věneček.

Maminka Rose má sestru jemnénem Hana a všichni jí říkají bláznivka, vždy nosila jen černé oblečení a šátek na hlavě, vždycky měla u sebe kus suchého chleba a její tělo bylo furt bez duše. Každý se jí vyhýbal a nechtěl sní nikdo mít nic společného.  Jediné co jí zůstalo byla její  sestra. 

Bohužel přijde epidemie s názvem Tiffus a Miře odejde celá její rodina do nebe a zůstane jí jen podivná teta Hana. Během společného žití, Mira nechápe proč se její teta chová tak podivně a dokonce spálila i její oblíbené pruhované pižamo co jí darovala její maminka. 

Časem však Mira pochopí proč teta Hana v jejím věku má tak bílé řídké vlasy, je vyhublá a furt u sebe nosí kus chleba .....

así mi teď neuvěříte ale připsaní tehlé recenze mě zase bolí srdce, bolí mi srdce za Hanu i za Miru. Moje slzi mě zase pálí na mém odřeném nose.

Jsem ráda, že se ke mě Hana dostala a teď vím, že se k tého knize budu vždy vracet, tato kniha by se měla dostat na seznam poviné četbě. Zanechala ve mě tolik pocitů.

Nedávno mi Jakub z bookcalling napsal zda nechci jít na jeho bookclub, samozřejmě, že jsem hned souhlasila, protože mě Hana furt táhla a konečně jsem měla důvod si jí přečíst a nelituji! Spitovatelka Alena Mornštajnová je skvělý člověk, vůbec jsme jí nemuseli pokládat otázky na nám je bez jakýkoliv dotazů odpověděla. Její proslov vě me vytvářel pocit uspokojení a usmév na tváři. Číslo 27 má ve mě ještě větší význam. Děkuji, že jsem měla možnost se Alenou potkat byla to moje první česka spisovatelka, kterou jsem četla.