Pole, závist, chtíč a otčína

Dědina

Autorka: Petra Dvořáková | Rok vydání: 2018 | Nakladatelství: Host | Hodnocení: 4*/5*

Recenzní výtisk

Když mi Host poslal seznam knih na recenzi, tak jsem neváhala, o co si řeknu. Už dlouho jsem totiž  měla zálusk na Dědinu. Rozhodně jsem se nemohla dočkat, až mi balíček dorazí. A hned, jakmile jsem ho měla v rukou, tak jsem ho samou nedočkovostí musela rozbalit!

Kniha na první pohled vypadá moc krásně! Její obálka, na kterém je znázorněný ubrus a krásný porcelánový talíř, který měly (nebo stále mají) naše babičky, ve mě vyvolal krásné pocity na moje dětství na vesnici. Když pak sundáte přebal, tak najdete schovanou roztomilou mapku dědiny, na kterou jsem se osobně musela furt dívat.

Příběh se odehrává na dědině neboli vesnici. Hned na úvodu je slovník, který vám pomůže se zorientovat ve slovech, které lidé na vesnici používají, jako jsou například Almara, cukrle a gatě. Vyjmenované příklady slov znám, ale nevěděla jsem třeba co je to škraně nebo šračí, takže za nápad slovníku palec nahoru!

V knize se seznamujete s obyvateli celé dědiny, která je krásně popsaná. Na začátku se ocitáme v chalupě, kde žije starý pár s jejich dcerou Petrou a jejím nevychovaným synem. Pak o pár domů dále tam máme manželský pár s dětmi, přičemž čtvrté je už pomalu na cestě. Jejich vztah docela skřípe a každou chvíli se furt hádají. Musím říct, že zrovna tato dějová linka mě nejvíce bavila. A pak tu máme paní, která má finanční nepříjemnosti a pracuje v samoobsluze. Vedle těchto hlavních dějových linek v knize najdete i ty vedlejší, kde protagonisté řeší různé každodenní potíže.

Musím říct, že ze začátku jsem byla trochu zmatená, jelikož autorka používala příjmení i jména zároveň, tak jsem si vždy musela dát ty postavy dohromady, což mě trochu brzdilo ve čtení a k postavám jsem si celkově nenašla vztah, jen k té druhé, mnohočetné rodině. Z popis zabíjačky se mi pak dělalo šoufl, protože bylo vše do detailu popsané.

Celkově se mi kniha líbila. Já jsem na vesnici žila s rodiči 10 let, i když trochu stranou, bez mnoha sousedů, tak jsem nemohla zažít tyto sousedské známosti, ale pamatuji si, když jsem chodívala do samoobsluhy a vyzvedávala domácí vejce, tak jsem pokaždé dostala pochvalu, jak krásně mluvím česky. Petra Soukupová mi připoměla moje dětství a díky její knize jsem mohla aspoň zažít ten pravý vesnický život se vším všudy a představit si, jak to mezi těmi lidmi chodilo.

Děkuju, nakladatelství, za poskytnutí knihy, knihu si zakoupíte na kliknutí loga.