M. A. I.

Děkuji, že jsi ty prášky nespolykala.

Děkuji, že jsi řekla „POMOC”.

Děkuji, že jsi opět začala milovat.

Děkuji, že jsi bojovala.

Děkuji, že jsi dala přednost životu a vydala se na dlouhou cestu, abys ho vytvořila.

Děkuji, že žiješ!

Minulé roky pro mě byly sakra těžké, i když to na první pohled nevypadalo. Bojovala jsem se svými démony, které jsem roky držela v sobě. Všichni ale víme, jak tohle dopadne. Jednou to muselo vyjít na povrch.

Zlo, smutek, stres, zklamání – dlouho se to ve mně hromadilo. Potlačovala jsem to, jak jsem jen mohla, žila jsem život, který jsem nežila.

Jednou přišel zlom, kdy jsem už neměla sílu a vše se dralo na povrch. Jak vypadá domeček z karet, asi všichni víme. Byla vůbec možnost z toho všeho ven? Samozřejmě, ta nejjednodušší cesta, kterou si vybere jen sobec a zbabělec!

Člověk musí sebrat všechnu svou odvahu, poslední vůli a naposledy jít tou nejtěžší cestou – podívat se pravdě do očí.

Bojíš se, já vím.

Je v pořádku, že jsem za 365 dní i více neudělala díru do světa, nevydělala miliony a neprocestovala celý svět. Je v pořádku, že jsem si vybrala sebe před úspěchem, sny a ostatními.

Nic není důležitější než klid na duši.

Všechny ty fuckupy měly svůj důvod. Důvod, který jsem po nějaké době pochopila a ještě pochopím.

Sbohem 2023, nemůžu být teď vděčnější.

Ano, tato slova jsem psala přesně před rokem v prosinci, ale nebyl ten pravý čas je vypustit ven.

Rok draka mi dal ten nejhezčí dar, co jsem si celý život přála. Nejen to, že jsem se stala mámou, ale hlavně klid. Konečně žiju svůj život, svůj sen, mám ten největší dar, na který jsem roky čekala. Jen díky tomu, že jsem si sobě dala šanci.

Stále bojuju se svým vnitřním já a vím, že se ho nikdy nezbavím. Proto jsem se rozhodla, že se chci naučit s ním žít. Netajím se tím, že chodím na terapie a mám psychiatra. Byla to dlouhá cesta najít ty správné lidi. Mít důvěru v lidech a svěřit se s problémy chce velkou odvahu.

Jestli tyto řádky zrovna čte ten, kdo to potřebuje a váhá nad tím, udělej to.

Dej si pauzu od všeho a tento rok se věnuj sobě.

Dyslexie je vrozená vada nebo získaná poškozením mozku

Pocházím z rodiny, která si zakládá na statusu

"Jsem ostudou rodiny"

Můj život s dyslexií?

Pravidelně jsem chodívala na testy a vyšetření

S Dyslexií se dá fungovat. Musíte se s tím naučit žít

Začátky na mém blogu

Mě to, ale nezastavilo, psala jsem dál.

Neodsuzuj, ale pomáhej

Mám tu jeden skvělý příklad z Instagramu

Každý rok je ponaučení! To si pamatuj! 

Už je to doba, kdy na tomto blogu naposledy vyšel článek. Nějakou dobu dokonce nebyl aktivní. Okecávačky tentokrát dáme stranou. Je tu něco, co chci napsat a především předat!

Znáte to, jak si vždy na konci roku řekneme ,,konečně tento hrozný rok skončil, doufám, že ten další bude lepší!" nebo ,,jsem zvědavá, co mi další rok přinese." 

První dva měsíce jsme namotivovaní a přesvědčení, že to bude lepší a lepší! Pak ale nastane jeden nečekaný okamžik jako je smrt, rozchod, nedorozumnění, shity v zaměstnání. A pak se z toho musíte sebrat. 

Jeden problém vyřešený, pak přijde další, a tak je to furt dokola. 

To, že jsme si na začátku řekli, že tento rok bude skvělý, pak zcela zapomeneme. Samozřejmě tu jsou takové situace, které neovlivníme, například odchod našeho blízkého. Neřekneme si ,,prdím na smutek, tento rok bude super." To by udělal jen psychopat...

Co tím chci ale říct? 

Každá těžká situace, která nastane, není konec našeho příběhu. (života)

Například, pojďme si společně vzpomenout na nějakou situaci, která nás zlomila.

Co cítíme? Jsme smutní, cítíme těžký tlak na hrudi, cítíme nenávist, zlost a tep se nám zrychuje. Máme chuť brečet. Nebo dokonce nenávidět celý svět. 

Zastavme se a udělejme tři nádechy a výdechy. Stále tu jsme, sedíme a dýcháme. Musíme si uvědomit, kam nás tato situace posunula!

Někdo z nás stále řeší nešťastnou situaci. Já věřím, že za ní jednou budeš vděčný. 

Vraťme se ještě na okamžik k té těžké situaci. Místo nenávisti a zlosti, tak jí poděkujme! Poděkujme ji za to, že nás naučila s ní žít a řešit jí. Dala nám sílu jít dál, bojovat za svůj život a štěstí, díky této situaci jsme jinými lidmi, lepšími.

Naučila nás to, na co si příště dávat pozor. Jak pomoct ostatním, když se jim také něco takového stane.

Řeknu vám jeden příběh:

Manželskému  páru přišla do cesty tragická situace, přišli o to nejcennější, co měli. 

Jejich vztah to narušilo. Hádali se každý den a ubližovali si navzájem. Oba byli vyčerpaní a ztracení. 

Každý zvenčí by řekl, že zbývá jen jediná možnost, a to jít od sebe! 

Přesto, že jejich vztah byl na pokraji zhroucení, tak se postavili a začali budovat úplně něco jiného, nového. 

Jejich volba byla těžká a krušná, ale přivedlo je to do klidného a útulného domova, který si vytvořili. Jsou opět do sebe zamilovaní!

Stále se snaží vyřešit každou situaci, která se jim do života nachomejtne. Nakonec si uvědomili, že jsou silnějšími.

Ponaučení:

Odejít je strašně lehké! Zůstat je těžké, ale nakonec to může stát za to. To mi jednou řekla moje nejlepší kamarádka.

Tato situace manželský pár naučila, že mají jít dál, naučila je respektu, naučila je komunikovat a především jim ukázala to, co oni opravdu chtějí, a na čem jim zaleží. Na lásce!

Jejich láska pro ně byla všechno a oni se rozhodli, že ji znovu mezi sebou vytvoří.

A když je ten nový rok, řeknu vám ještě jeden příběh:

O holce jménem Milada.

Milada přišla o práci, kterou sama bez jakékoliv pomoci získala.

Samozřejmě jí to bylo líto a ještě víc jí mrzelo to, že byla nahraditelná. Chovali se k ní jako k dalšímu kusu.

I přesto, že zaměstnavateli dala vše co mohla. Nesouhlasila, že by se s ní mělo takto jednat. 

Milada sebrala všechnu svou odvahu a sílu. Zaměstnavateli ukázala, čeho je schopná a ukázalo se, že to není jen další slabý kus, ale silný člověk, který si zaslouží lepší jednání a respekt.

Milada od zaměstnavatele odchází se vztyčenou hlavou. 

Z Milady je teď silnější člověk. Uvědomila si, co v životě chce dělat a jde si za svým snem.

Ponaučení:

Miladě se stala tato hrozná situace. Milada samozřejmně potřebuje finance, aby platila nájem a další náklady. S Miladou se nejednalo fér. Cítila, že zklamala nejen sebe, ale i ostatní.

Místo toho, aby se zhroutila nebo se v této situaci užírala, tak se postavila a zjistila, že má hodnotu, že má silný hlas. Nechce, aby se k ní někdo choval neférově. 

Tato situace naučila Miladu být silnějším člověkem a jít si za tím, co jí bude dávat větší hodnotu a smysl. Nedovolí, aby se s ní takto v budoucnu jednalo. Tohle Miladu posunulo dál.

*Milada je smyšlená postava, příběh nikoliv.

Nemilé situace jsou vzácné a musíme být za ně vděční, protože nás posouvají kupředu! 

Poděkujme jim, že nás naučily být lepšími a silnějšími.

Neříkejme si, že byl tento rok hrozný a že je konečně konec! Tento rok byl naším učitelem. Otevřeme náruč tomu novému! Pojďme se učit a posouvat.