Dělat chyby není špatné, je to lidské

"Tady není místo na chyby."

"Za tři hrubky, máš trojku."

"Buď spravedlivÍ, Jako fakt? " 

Ano, dělám chyby jako každý z vás, ale já je dělám často.

Jsem totiž dyslektik!

... tak, a je to venku. 

Jednou jsem slyšela "Dyslektik není nemoc, je to normální...Dyslektik je teď každý druhý."

Kdybych toho člověka znovu v životě potkala, poslala bych ho někam. Vlastně já už to udělala. 

Dyslexie je vrozená vada nebo získaná poškozením mozku

Já jsem na tento svět přišla hořkosladce. Kvůli tomu se mi mohl poškodit mozek. Porucha může být i dědičná.

Malá jsem chodila na pozorování, různé testy a sezení. Měla jsem problémy se soustředěním, neuměla jsem číst a měla jsem malou slovní zásobu. 

Nerada jsem mluvila! Neuměla jsem dohromady uspořádat smysluplnou větu a vždy jsem nechala kamarádku, aby  místo mě mluvila. Někteří to vůbec nechápali, proč to jak je. A moje introvertní povaha tomu taky moc nepomáhala. 

Druhou třídu jsem musela opakovat.  Na triku jsem nosila nálepku propadlík.

Pocházím z rodiny, která si zakládá na statusu

Pohybovala jsem se mezi lidmi, kteří se dostali na gympl a pyšnili svými známkami. 

Já naopak musela lhát o tom, že jsem žádnou trojku nedostala. Ten večer, kdy jsme s tátou jeli na jednu oslavu, mi totiž řekl ,,kdyby se tě někdo zeptal, co jsi dostala na vízo, řekni, že nemáš žádnou trojku a jen pár dvojek." V tu chvíli jsem poznala, že jsou rodiče ze mě zklamaní.

"Jsem ostudou rodiny"

Můj mozek mi začal říkat ,,Nikdy to nedostáhneš daleko."

Dokážete si teď, představit, jak se dítěti může zhroutit celý svět, když od svých milovaných necítí podporu, ale jen pocit zklamání? 

Začala jsem mít obavy, že nebudu mít dobrou práci, jídlo do pusy, a že když nic nebudu umět, bude ze mě bezdomovec.  

Měla jsem deprese a úzkosti. 

Můj život s dyslexií?

Díky učitelce, kterou jsem měla v nové třídě, bylo všechno jiný. Brala mě jako ostatní děti, pomáhala mi růst a motivovala mě. 

Neměla jsem pocit, že by mi nějak nadržovala a upravovala kvůli mně směrnice. Psala jsem stejné úkoly, měla stejná cvičení. Ta učitelka mi nedala nálepku a spolužáci se tak na mě nedívali srkz prsty. 

Zařídila mi doučování a ke konci roku jsem vždycky dostala pochvalu za moje snažení a zlepšení.

V nové třídě jsem poznala i moji nejlepší kamarádku, která mě v tom nenechala a vždy mi pomohla. 

Měla jsem vlastně štěstí, že jsem propadla o třídu níž.

Pravidelně jsem chodívala na testy a vyšetření

Jednoho dne jsem si řekla, že já nebudu dyslektik a přestala jsem chodit úplně.

Všechno šlo pomalu, musela jsem se naučit trpělivosti, naučit se pořádně vyjádřit moje myšlenky na papír. 

S Dyslexií se dá fungovat. Musíte se s tím naučit žít

Jako příklad uvedu osobnosti, které to dotáhly daleko i s dyslexií: Leonardo da Vinci, Keira Knightley, Albert Einstein ...a mnoho dalších známých osobností.

Začátky na mém blogu

Díky slohovkám, které mě nehorázně bavily, jsem si uvědomila, že chci psát. Byla to pro mě nejlehčí cesta, jak vyjádřit svoje myšlenky, aby mě dotyčný chápal. Díky tomu vznikl můj první blog na Yahoo.

V roce 2014 jsem si založila tento blog, kde jsem měla ve větách spousty chyb. Dostávala jsem komentáře o tom, že mám zbytečné chyby, které si neumím po sobě ani zkontrolovat. Místo toho, aby mi ukázali, které konkrétně.

Mě to, ale nezastavilo, psala jsem dál.

Protože jsem věděla, že moji čtenáři tu jsou proto, že je baví to, co dělám. 

Byla tu malá komunita, která se podporovala. Z každé chyby jsem se poučila a snažila se jí v dalším článku předejit, ale byly situace, kdy jsem ty chyby prostě neviděla.

Přiznám se, že jsem si potom gramatiku ve článcích nechávala od T. opravovat. 

Pozor: Do mého textu nikdy nezasahoval a když jo, poradil mi, jak mám lépe složit větu. 

Přece je to copywriter v největší mediální společnosti a jeho rada je nad zlato.

U posledního článku mi ale řekl "bylo by dobré, kdybys šla s kůži ven." 

Řekl mi, že jsem se zlepšila, že už kontrolu nepotřebuji. A chce, abych byla autentická. 

Můžu tak pomoct lidem, aby dělali to, co je baví, a to i přesto, že mají třeba poruchu jako já.  

Jako dyslektik jsem měla spolupráce s nakladatelstvími HOST, Grada, Booklab atd. 

Oslovovaly mě i další firmy. Díky tomu jsem si uvědomila, že dokážu hodně i přes to, že mám nějakou poruchu.

Teď jsem si vzpomněla na příběh 1Q84 od spisovatele Haruki Murakamiho. Jedna z hlavních hrdinek v něm má dyslexii, a přesto napsala knihu, která sklidila velký úspěch. 

Neodsuzuj, ale pomáhej

Když jsem četla články jiných blogerek a viděla jsem tam útoky v komentech, hned jsem se jich musela zastat.

Někteří lidé neumí být vůbec empatičtí, neumí držet při sobě! Nejsmutnější na tom je, že si mnohdy neumí navzájem pomáhat a raději si jen škodí nebo se druhým posmívají.

Dělat chyby je lidské, a proto je dobré na ně dobře uporoznit, a ne na ně hned negativně reagovat.

Mám tu jeden skvělý příklad z Instagramu

Vydala jsem post. T. mě hned upozornil, že mám v příspěvku chybu. Post, jsem nechtěla sundat, protože, už měl velký dosah. Proto jsem dala poznámku, že o chybě vím. 

Druhý den, mi přistál tento koment: 

Zbytek konverzace si můžete přečíst na mém instagramu. Tomáš nepomohl ani jedné straně. Ukázal mi, že to je člověk, který vidí jen obal. 

A mě to nedalo nic. Protože, jsem na chybu už byla upozorněná. A to mě naučilo, že si mám opět pořádně zkontrolovat svoje budoucí posty. Byla jsem na sebe naštvaná, ale ten dosah mluví za vše. A to je pro mě důležitější.

Tímto chci vzkázat všem, kteří chtějí něco dělat...

...ať to dělají! Bez ohledu na názory ostatních. Bez ohledu, zda mají nějakou bariéru, protože, člověk dokáže mnoho, někdy i víc, než si myslí. Jen si musíte vybrat ty správné lidi a podporu. 

S mojí poruchou můžu o sobě říct to, že já můžu být na sebe pyšná. Můj blog to dotáhnul daleko, měsíčně má přes 1000 návštěv a krásné komenty. 

Co celým článkem chci říct?

Lidé vás mohou kritizovat za vaše chyby. Nikdy se ale nenechejte odradit od toho, co vás baví. Dělejte je, poučte se a budete lepší. Chyba je nejlepším učitelem, který tu je. 

If there is no struggle, there is no progress - Frederick Douglass

Něco o dyslexii

Slovo dyslexie je odvozeno z řeckého „lexis“, což znamená slovní vyjadřování, řeč, jazyk, a předpony „dys-“, která naznačuje, že něco je nedokonalé, porušené, nepatřičné.

V České republice se střízlivé odhady pohybují od 1 do 2 % dětí, které trpí vážnými obtížemi ve čtení, tj. takovými, které by samy bez odborné, cílevědomé pomoci velmi pravděpodobně nepřekonaly. V literatuře se shodně uvádí vyšší výskyt dyslexií u chlapců než u dívek, a to v poměru 4–10:1 v neprospěch chlapců.

Nejčastější chyby: 

vypouštění písmen, absolutně nečitelná slova či písmena, zaměňování písmen (klika - kilka), nesprávné psaní čísel

Typické vadné projevy dyslektiků:

pomalejší čtení, chybování ve čtení, zhoršení mechanické paměti (například pro data, časové údaje, seznamy informací) někteří potřebují delší čas na zorganizování sebe i svého úkolu.

* zdroj wikipedia